Výchova pudla
Dnes bude psát panička:
Když jsem si Coopera v 5-ti měsících brala, tak to byl takový malý poseroutka ( promiňte to slovo, ale jinak to říct nejde), ale myslela jsem si , že do toho roku až roku a půl se to srovná. Že prostě pozná svět a bude vše OK.
Jak jsem se mýlila.......
Začnu od konce.....Vše to vyvrcholilo tím, když jsem šla s Cooperem minulý týden na odpolední vycházku a Cooper začal najednou zdrhat přes celé sídliště- stažený ocas a zběsilí úprk někam do nikam. Co se stalo? Poskakovalo o kousek dál dítě a on se ho bál. Vše dopadlo dobře. Utíkala jsem za ním, abych ho aspoň zastavila a nechala přijít ke mě. Na vodítku jsme šli celou vycházku, protože byl vystresovaný.
V té chvíli jsem si řekla A DOST! TAKHLE TO NEJDE!
Za prvé, musím najít příčinu, za druhé, když půjdeme na jakoukoliv zkoušku a on mi od tam zdrhne - je to špatně, za třetí je na prd chodit na vycházky a nevědět co bude, kdy ho to zase chytne.
Tak jsem ho začala pozorovat a dumat. A zjistila jsem:
1) proč se to u něj projevuje - do 5-ti měsíců byl vlastně gaučový pes - tudíž v tom štěnecím (vytiskávacím) období, kdy pes vše zkouší, poznává nové věci a otrkává se, tak on nic z toho moc nepoznal.
2) ve smečce aplikuje chování ostatních psů - nikam nezdrhá, protože ostatní nezdrhají. Nebojí se - protože ostatní se nebojí. Z toho mi vyplívá, že zřejmě, když je sám (bez smečky) neví, jak se má zachovat v určitých sitaucích.
3) se krčí a uhýbá i při maličkostech - např. když mi spadne bunda, klíče, když dupnu, když se rozběhnu.
Co s tím? Po spoustě přečtených článků a zjišťování jsme začali....
Psychycký nátlak - což u mě a Coopera znamená to, že:
1) jdem na vycházku a já se například rozběhnu nebo zvednu nohu do výšky. On má tendence zdrhat - řeknu rázně NE ( bez emocí ), zase zvednu nohu - už se jen přikrčí - velká pochvala ( několikrát zopakuji ). Jdeme dál vycházkou. Opět nečekaně zvednu nohu a on se jen přikrčí - NE a ve hře se ho snažím dostat ke mě. Pokud jde ke mě, tak ho pochválím a pořád ho lákám k sobě a zvedám nohu....Velice brzy pochopil, že nemusí jen zdrhat a bát se, ale jde to i jinak - tedy normálním způsobem.
2) přijdeme z vycházky a spadne mi bunda na zem. Cooper se skrčí, stáhne ocas a přivře oči. Řeknu NE. Vezmu bundu a dělám, že mi spadne (ale padá mi pomalu, aby to nebyla ze začátku taková rána). Cooper se lehce skrčí a přivře oči - ocas již nemá stažený. Obrovská pochvala. Zase mi pomalu spadne bunda - pes jen přivře oči - Obrovská pochvala. Pak jsem vzala bundu před nohy a Cooper si ji musel očichat a skočit na mě, aby věděl, že se nic neděje ( spojené s hrou). Chválím a hraji si sním - v tom mi jakoby spadne opět bunda - pes nic a následuje obrovská pochavala, bundy si nevšímám a hraji si se psem.
Důležité je, aby pes pochopil co je dobře a co špatně ( černobílí pohled na věc. Žádné složitosti. Co nejednodušeji).
Řeknu, že jednotlivé kroky mi trvaly třeba 5-10min. Chce to obrovskou trpělivost, dobře vyšpiznout dobu pochvaly, kdy říci NE a hlavně sledování psa. Protože začínáme od píky. Potřebuji psa naučit jinému chování než dosud byl zvyklí a i malý pohyb kupředu ( či náznak) je potřeba hodně chválit. Ale také za chování, které se nelíbí je třeba říci rázně NE - ale bez emocí bez dotyku ( bez bytí psa - to v žádném případě).
Každopádně musím říct, že cca po 7 dnech je už i na Cooperovi znát obrovský rozdíl - začíná opravdu získává tu svoji sebedůvěru a nezdrhá ani před "hr" psama ( to jsou ti, kteří si hned chtějí hrát, používají u hraní přední packy - teda beru je jako "hr" oproti Cooperovi).
To je teď náš nový úkol - ukázat Cooperovi, že se nemusí ničeho bát, nemusí nikam zdrhat a aby získal sebedůvěru.
V podstatě jde o to, aby pes zvládal stresové situace v klidu.
Tak nám držte palce!
PS: Budu ráda, za jakékoliv Vaš postřehy a zkušenosti