Cvičení na Cacovickém ostrově
Panička mě jednou naložila do auta a když jsem vylezl, byli jsme v oploceném parku, kde bylo hodně moc skvělích kamarádů.
Panička mne hned pustila a já jsem mohl běhat a běhat a běhat....
Ale za chvilku si nás pejsky všichni páničkové zavolali, připli na vodítka a rozdělili jsme se. To jsem nevěděl, co se děje..Proč si nemůžeme běhat dál?
Najednou jsem musel přemýšlet a soustředit se co se po mě chce. A s tím soustředěním jsem měl strašně velké problémy, protože jsem chtěla běhat a hrát si a ne se soustředit na paničku a na jakýsi její povely :-(
Ale už začínám chápat, že ty povely a výcvik není zlo, ale že je to čas strávený s paničkou. A také když něco udělám dobře, tak je panička šťastná....A to se mi líbí nejvíc!! :-)
No v Cacovicích jsem byl naštěstí u štěňátek....Paní cvičitelka byla moc fajn. Naučil jsem se sedět a nebát se krabic, dokázal jsem přejít překážku ( kladinu ) a také jsem zvládl bez problémů tunel - te mi šel hned :-)
Také bylo super, že jsme chvílí cvičili a pak jsme si mohli zase hrát....Bylo to bezva!
Na příště máme jít už do vyššího cvičícího levelu...Jen kdyby už přišlo normální počasí. Protože v této zimě a sněhu je to na houby :-( A nedá se cvičit :-(
Ale doufám, že brzy přijde konečně to JARO a my začneme pořádně cvičit!!!